Peťa a Andy

Andyho jsme si domů přivezli 20. června 2020, měl skoro 9 Kg a byl to nejroztomilejší štěně.

Prakticky okamžitě jsme začali chodit na cvičák do Meziříčí a Andy byl fakt šikula a proto nás to začalo bavit. Ovšem nemluvím o tom co se dělo doma. Vím, že štěňata koušou, ale tahle malá bestie nás kousala nepřetržitě, fakt děs. Podle rad od naší trenérky Jany jsme Andyho vychovávali a musím říct, že to zabralo.

Po ukončení základního kurzu pro štěňata jsme chodily na socializační lekce pro mladé pejsky, vše bylo super, a proto jsme šli ještě výš a to na kurzy zkouškařů. V té době se Andy dostával do puberty, což obnášelo jistou vzpouru vůči mně. První hodina mezi zkouškaři byla hrozná, všichni psi poslušně plnily povely svých pánů a já vlála na vodítku jako ti nafukovací panáci ve větru a ani na dalších lekcích se to nelepšilo. Tímto jsem se cvičením skončila, pochopila jsem, že můj pes na to prostě není…… toto přesvědčení mi ovšem vydrželo asi týden, něco mě na ten cvičák pořád táhlo. Po konzultaci s Jančou a několika individuálních lekcích jsme začali pořádně cvičit, doma na procházkách na dovolené a bylo to super, začala jsem svého psa víc vnímat a chápat jeho potřeby a touhy.

V listopadu jsme úspěšně složili zkoušku ZZO a tak nás to nakoplo, že už cvičíme na ZZO1. Myslím že jsem Andyho hodně věcí naučila, ale mnohem víc toho naučil on mě, jsme zkrátka dobrej tým.

Peťa se stala naši dvorní fotografkou a s Andym složili (a skládají) další zkoušky.